Energetické sítě praskají. OpenAI potřebuje tolik proudu, co jaderná elektrárna

OpenAI podepsala smlouvy s NVIDIA a AMD, které jí zajistí přibližně 16 gigawattů výpočetní kapacity pro budoucí AI modely — což znamená spotřebu takovou, že by se dala přirovnat ke kapacitě středně velké jaderné elektrárny. Tato masivní poptávka po elektřině odhaluje tlak, který klade rozvoj generativních AI na stávající energetické infrastruktury.

OpenAI v rámci těchto kontraktů získala přístup k obrovským výpočetním zdrojům — dohody jsou pojaty jako strategické partnerství s dodavateli čipů, přičemž firmy NVIDIA a AMD se stávají klíčovými partnery pro výrobu a nasazení infrastruktury. OpenAI tím mění vztahy mezi AI firmami a polovodičovým průmyslem. V kontextu celé dohody je však nejzajímavější aspekt: výrazná spotřeba elektrické energie, která je dosud přehlíženou součástí obecné debaty o energetické udržitelnosti AI.

Výkonný ředitel OpenAI upozornil, že energetická spotřeba datových center, ve kterých budou nové modely běžet, je natolik vysoká, že by v případě nezajištěné kapacity mohla vytvořit riziko pro stabilitu energetické sítě. Jedno takové datové centrum může spotřebovat tolik elektřiny jako desítky tisíc průměrných domácností, a pokud se dosáhne plánované kapacity 16 GW, jde o úroveň spotřeby srovnatelnou s jednou či více jadernými elektrárnami. Tím se z technologické výzvy stává také otázka energetické politiky a infrastruktury.

Dnešní energetické sítě byly navrhovány pro klasickou spotřebu – domácnosti, průmysl, služby. Nárůst spotřeby napájené výpočetními centry pro AI však může znamenat, že stávající přenosové sítě, transformátory a regionální rozvodny budou tlačeny až na hranici svých kapacit. Významným problémem se stává nejen množství vyrobené elektřiny, ale i její distribuce, chlazení datových center a udržení 24/7 provozu s minimálními výpadky.

Další problém spočívá v rychlé expanzi a nevyhnutelně rostoucí požadavky na energetickou efektivitu a chlazení. AI datová centra generují obrovské množství tepla, které musí být odvedeno – a to znamená další zátěž pro síť i infrastrukturu budov. Pokud se tento trend nezvládne, mohou být do popředí tlačeny otázky, zda můžeme v současné podobě vůbec podporovat strojové učení na extrémní úrovni bez rozsáhlých investic do energetické infrastruktury.

Navíc roste tlak na přechod k obnovitelným zdrojům a nízkoemisní energetice — ale ty často nepodporují vysokou a konstantní zátěž datových center tak dobře jako jaderné elektrárny nebo fosilní zdroje s nepřetržitým výkonem. Z tohoto důvodu se může stát, že vývoj technologických gigantů, jako je OpenAI, externě ovlivňuje energetickou strategii států a regionů — nejen technologickou, ale také regulační a ekonomickou.

V souhrnu to znamená, že spotřeba elektřiny pro největší AI projekty není jen dalším technickým detailem — je to potenciálně jeden z klíčových faktorů, který může ovlivnit směr rozvoje umělé inteligence, energetické politiky a investic do infrastruktury. Otázka tedy není jen „Kolik výkonu bude mít nový model AI“, ale „Jaké funkční limity a dopady na energetické sítě s tím přichází?“