První lidé na Marsu možná už za dvě desetiletí: výzvy kolonizace a role Měsíce jako testovacího stupně

Významný popularizátor kosmonautiky Milan Haloušek uvádí, že vyslání lidí na Mars by mohlo být realitou už za přibližně 20 let – přičemž první krok spočívá v využití Měsíce jako přípravné základny. Zároveň upozorňuje, že hlavní překážkou není chybějící technologie, ale samotná cesta a podmínky přežití během ní.

Podle Halouška se výprava na Mars stává dosažitelnou díky pokroku v raketových technologiích, dlouhodobému pobytu ve vesmíru a autonomním modulům. Přesto ale zůstávají klíčové bariéry: nejprve radiační zatížení a mikrogravitace, které komplikují lidskou fyziologii, a také vysoká spotřeba zásob a energie během letu. „Lidé by mohli zemřít už během cesty,“ varuje Haloušek.

Měsíc má podle něj hrát zásadní roli jako odrazový můstek: sloužit k testování technologií pro dlouhodobý pobyt mimo Zemi, jako je produkce energie, recyklace vody nebo pěstování potravin. V rámci takového konceptu by se výprava zaměřila nejprve na měsíční pól poblíž kráteru Shackleton, kde by bylo možné využít stínu pro energetickou účinnost a stabilní teplotní podmínky. Tímto způsobem by se otestovala infrastruktura, která by později sloužila na Marsu.

Obytné moduly, které budou používány v programu Artemis na Měsíci, představují základ i pro plánovanou marsovskou kolonii. Podle Halouška je cesta na Mars právě klíčový moment, kdy se technické koncepty stanou opět lidským testem – přechod z laboratoře na reálné prostředí. V této fázi podle něj nezáleží jen na tom, zda technologii zvládneme, ale i na tom, zda ji dokážeme používat bezpečně a dlouhodobě.

Další výzvou je udržitelnost mise: zásobování z domova je složité, proto bude klíčové využívat místní zdroje – vodu, oxid uhličitý i minerály. V článku se uvádí, že na Marsu či Měsíci by se měly využít například také místní materiály pro stavbu modulů nebo stínění proti radiaci. Haloušek vyzdvihuje, že obecně platí: “kolonizace je méně o cestě a více o přežití, když už jste tam”.

Výhledová vize zahrnuje první pilotní výpravu na Mars kolem roku 2045, během níž by mezinárodní tým vybudoval základní infrastrukturu, modul života, energetický systém a komunikaci se Zemí. Samotná kolonizace v plném slova smyslu – tedy víceosobní osady – by pak podle něj mohla přijít v dalších desetiletích. Důležité přitom je, že měsíční program slouží jako model, ne jen jako cíl sám o sobě.

Haloušek také zdůrazňuje morální a logistické otázky – například jak zajistit psychickou stabilitu posádky během dlouhého letu, nebo jak se vyhnout scénářům, kdy by se lidé ocitli v izolaci bez možnosti návratu. Rovněž upozorňuje na nutnost mezinárodní spolupráce a otevřeného sdílení technologií: bez toho se ambice vyslat lidi na jinou planetu stanou víc snem než projektem.

Na otázku, kdy tedy lidé skutečně budou na Marsu, odpovídá pragmaticky: pokud budou všechny kroky – měsíční testy, raketové motory nové generace, radioprotekce a ekonomika – probíhat bez zásadních selhání, pak by mise mohla být realitou v příštích 20 letech. Nicméně zdůrazňuje, že jakmile se létá jen pro důkaz, přežití a udržení lidstva mimo Zemi jsou jiné výzvy než samotný vzlet.