Marek Vraný 
Zdroj fotografie: freepik.com
Zápach z pračky je jedním z nejčastějších problémů, které domácnosti řeší. Mnoho lidí se mylně domnívá, že na vině je špatně vyprané prádlo nebo nekvalitní prací prostředky. Ve skutečnosti je ale zdrojem zápachu samotná pračka – konkrétně usazeniny, vlhkost a bakterie, které se časem množí v jejích útrobách. Pokud se problém neřeší, může vést nejen k nepříjemnému zápachu, ale i ke zkrácení životnosti spotřebiče.
Hlavním viníkem bývá kombinace vlhkosti, zbytků pracího prášku, aviváže a organických nečistot, které se hromadí ve spodní části bubnu a v gumovém těsnění kolem dveří. Tato směs vytváří ideální prostředí pro růst bakterií a plísní. Zpočátku je zápach jen slabý, ale časem se z něj může stát silný a nepříjemný odér, který se přenáší i na čisté prádlo.
Dalším problémem jsou nízkoteplotní prací cykly, které jsou sice šetrné k textilu i energiím, ale nezničí bakterie. Moderní pračky jsou často používány právě v režimech 30 °C – 40 °C, což je ideální teplota pro mnohé mikroorganismy. Ty pak přežívají v pračce i po každém praní a množí se dál.
Odborníci doporučují alespoň jednou měsíčně spustit tzv. „údržbové praní“, tedy prázdnou pračku s vysokou teplotou – nejlépe 90 °C – a s přidáním čisticího prostředku nebo obyčejného octa a sody bikarbony. Tento proces pomáhá rozpustit usazeniny, odstranit zbytky pracích prostředků a zničit bakterie. Pokud má pračka speciální samočisticí program, je vhodné jej pravidelně využívat.
Nejčastějším zdrojem zápachu je gumové těsnění dvířek, kde se zadržuje voda a vlákna z prádla. Po každém praní je proto nutné těsnění otřít suchým hadříkem a nechat dvířka pračky otevřená, aby mohla vnitřní část vyschnout. Stejně tak by se měl vyčistit zásobník na prací prostředky – ten bývá často přehlížený, ale usazeniny prášku a aviváže se zde hromadí a hnijí.
Dalším místem, kde se mohou hromadit nečistoty, je filtr pračky, který zachycuje vlákna, mince nebo jiné malé předměty. Zanesený filtr nejen způsobuje zápach, ale i zvyšuje spotřebu energie a snižuje účinnost praní. Odborníci doporučují filtr čistit každé dva až tři měsíce, podle intenzity používání.
Moderní pračky mají často funkce, které pomáhají s údržbou – například indikátor nutnosti čištění nebo automatické proplachování bubnu. Tyto funkce je ale třeba aktivně využívat. Mnoho uživatelů si neuvědomuje, že i technologicky vyspělá pračka vyžaduje základní péči. Bez ní se i nejmodernější spotřebič může stát líhní bakterií a zápachu.
Důležitou roli hraje také použití vhodného množství pracího prostředku. Přehnané dávky prášku nebo gelu vedou k tvorbě usazenin, které se v kombinaci s vlhkostí rozkládají. Pokud je navíc voda tvrdá, doporučuje se používat změkčovače vody nebo speciální tablety, které brání usazování vodního kamene.
Pro dlouhou životnost pračky i čisté prádlo se doporučuje několik jednoduchých návyků:
- Po každém praní nechat otevřená dvířka i zásobník.
- Pravidelně čistit filtr a gumové části.
- Spouštět horký cyklus minimálně jednou měsíčně.
- Používat přiměřené množství pracího prostředku.
Pokud pračka zapáchá i po důkladném čištění, může jít o zanesené odtokové potrubí nebo sifon, kde se také tvoří biofilm. V takovém případě je vhodné zavolat servis nebo použít profesionální čisticí prostředky na bázi kyseliny citronové či octové esence.
Na závěr experti připomínají: zápach z pračky není známkou špatné hygieny, ale nedostatečné údržby. Pokud se problém podchytí včas, lze mu předejít jednoduše – pravidelnou péčí, větráním a správným dávkováním prostředků.
